První ruční palné zbraně a zbraňové zámky
První palné zbraně
Vznik palných zbraní je v Evropě datován do poloviny 14. století , kdy již byly známé ve většině významných zemích. Jejich objev znamenal převrat ve vývoji vojenství a konec nadvlády obrněné jízdy. U nás první dochovaná zmínka je z roku 1373, kdy byl mezi měšťany Starého města pražského přijat puškařský mistr Jindřich. V počátku se mezi ručními palnými a dělostřeleckými zbraněmi nerozlišovalo, ale v první čtvrtině 15. století došlo k prvnímu zdokonalení - začaly se prodlužovat hlavně, lomit pažby, objevila se mířidla apod. Důležité pro vývoj palných zbraní u nás byly samozřejmě Husitské války. Do tohoto období se z ručních palných zbraní řadí hlavně píšťaly a hákovnice (podle některých teorií slovo "pistole" pochází právě z českého výrazu píšťala).
Píšťaly, hákovnice
PÍŠŤALA - železná hlaveň s tulejí byla nasazena na dřevěné násadě, kterou držel střelec v podpaží. Byly kovány ze železa nebo lity z mědi či bronzu. Píšťaly mívaly poměrně krátkou hlaveň vnitřní světlosti 15-25 mm. Světlost komory od hlavně se nelišila Střelný prach se nabíjel z předu a v hlavni se zapaloval otvorem pomocí žhavého železa, zapálené třísky nebo luntu-doutnáku. Střelba byla samozřejmě velmi nepřesná a nevelký účinný dostřel sotva přesahoval vzdálenost 100 metrů.
HÁKOVNICE -poněkud větší než píšťala a to i ráží (26-30 mm), jejich prachová komora měla menší světlost než hlaveň. Hákovnice měly na dolní části hlavně vpředu hák k zaklesnutí na hradbě či za okraj vozu, štít nebo jinou podporu, sloužící ke zmírnění zpětného nárazu. Později se objevují i hákovnice s doutnákovými zámky.
Doutnákový zámek, muškety a arkebuzy
DOUTNÁKOVÝ ZÁMEK se objevuje v druhé
polovině patnáctého století a je zřejmě první spoušťovým mechanizmem
k zapálení prachu v zátravce.Postupně se vyvynuly tři základní typy
zámku, používané od patnáctého do sedmnáctého století.
Prvním z nich je serpent, kde se mechanizmus
skládá z raménka tvaru S, které se otáčí kolem svého středu po straně pažby u
zadní části hlavně. V horní části raménka je uchycen kus provazu
impregnovaného hořlavou látkou a na jednom konci zapálený (doutnák). Dolní část
raménka slouží jako spooušť. Při stlačení se zapálený doutnák skloní a zapálí
malé množství prachu nasypaného na vodorovné pánvičce umístěné v zadní části
hlavně u otvoru ve stěně nábojové komory. Po vznícení prachu na pánvičce
všlehne plamen zátravkou a zapálí prachovou náplň v hlavni.
Druhým typem je doutnákový zámek s pružinou, u níž je
skřipec s doutnákem v pohotovostní poloze pod stálým tlakem pružiny a stlačením
páky na dolní části pažby se uvolní a skloní k pánvičce. Celé zařízení je
umístěno na podlouhlé desce zasazené do pažby ze strany a označované jako
zámková deska. Uvnitř je skřipec spojen s vloženou pákou, na niž působí
pružina.
Závěrečným zdokonalením doutnákového zámku bylo zavedení spouště,
která se objevila v poslední čtvrtině patnáctého století. Má již noderní podobu
s lučíkem a působí ve svislém směnu na pravoúhlou spoušťovou páku, která
otáčivým pohybem pod vlivem pružiny skloní skřipec k pánvičce.
Vývoj doutnákového zámku umožnil vojáku či lovci sledovat při
střelbě cíl namísto pánvičky, jak tomu bylo při ručním přiložení doutnáku. Měl
však také své nevýhody. Doutnák musel neustále hořet, což bylo v sousedství
prachu nebezpečné a jen obtížně jej šlo používat za vlhkého či větrného počasí.
MUŠKETA - je dlouhá ruční palná zbraň s doutnákovým (později i kolečkovým) zámkem, nabíjená zepředu (16.-17. stol.). Hladká hlaveň o ráži 17-25 mm má dostřel 200-300 m. Hmotnost zbraně byla 8-10 kg, při střelbě se proto opírá o podpěrnou vidlici (furketu). Název se přenesl na novější zbraně a užíval se do 19. stol.
ARKEBUZA - ruční palná zbraň s doutnákovým, později kolečkovým zámkem. V době svého vzniku, ve 14.-15. stol., vlastně "dělo s hákem". Měla střední ráži a byla kratší a lehčí než mušketa. Používala se asi do poloviny 17 . století.
Kolečkový zámek
Kolečkový zámek byl vyvinut počátkem šestnáctého století.
Jeho složité součástky, pracující na stejném principu jako moderní zapalovače
cigaret, jsou umístěny na rozměrné zámkové desce s kolečkem přibližně
uprostřed, takže jeho horní okraj vyčnívá z otvoru na dně pánvičky. Před
kolečkem je na přední části zámkové desky uloženo raménko se skřipcem v jehož
čelistech je sevřen kousek pyritu. Tento kohout je zespodu přidržován pružinou
tvaru V. Zámek se napíná natažením pomocí klíče který se nasadí na čtyřhran na
ose kolečka a otočí asi o třičtvrtě obrátky, až na vnitřní straně kolečka
zapadne záchyt. Osa kolečka je spojena s hlavní pružinou krátkým řetízkem. Na
pávničku nad kolečkem se nasype prach a uzavře se kryt pánvičky. Před výstřelem
se kohout sklopí nad kryt pánvičky a stiskne se spoušť. Kolečko se roztočí
značnou rychlostí, kryt pánvičky se odklopí a kolečko vykřeše z pyritu jiskry,
které zapálí prach na pánvičce.
Kolečkový zámek byl sice spolehlivý, ale složitý a tudíž
nákladný. To bylo příčinou proč nenahradil v běžném používání doutnákový zámek
a zůstal vyhrazen zámožným lovcům a vybraným vojenským jednotkám.
Křesadlový zámek
Křesadlový zámek byl nejvýznamějším vynálezem až do vzniku zadovek na jednotné náboje s kovovou nábojnicí. Skutečný křesadlový zámek (v různých zemích existovala odlišná provedení) v podobě francouzského zámku se objevil kolem roku 1610 a obecně se rozšířil v polovině 17. století. Kryt pánvičky je kombinován s ocílkou v podobě téměř svislé destičky z tvrdé oceli na zadním okraji. Odklápí se kolem osy uložené těsně před pánvičkou a v otevřené nebo zavřené poloze jej udržuje pružina tvaru V, uložená pod krytem na zámkové desce. Raménko tvaru S, opatřené čelistmi s kouskem pazourku, se nazývá kohoutem a je svým dolním okrajem nasazeno na čtverhraném čepu. Uvnitř zámku se bicí pružina opírá o přední plochu čepu, zatímco do zářezů v jeho zadní části zapadá záchyt. Zářezy udržují kohout v napnuté nebo pohotovostní poloze. Při střelbě se nejprve na pánvičku nasype prach a zakryje se víčkem. Pak se natáhne kohout a následuje stisknutí spouště. Bicí pružina tlačí na čep kohoutu po stisknutí spoušťě, dojde k uvolnění záchytu, kohout dopadne dolů a pazourek udeří na ocílku. Tím dojde současně k odklopení víčka a vykřesání jiskry a zapálení prachu na pánvičce.
Perkusní zámek
Přestože jej zkonstruoval již v roce 1805 skotský duchovní Alexander Forsyth, začal se perkusní zámek vyrábět až od roku 1820 po zdokonalení měděného kalíšku zápalky. Jeho krajně jednoduchá stavba a prakticky vodovzdorná kunstrukce umožnily používání revolveru, známého sice i starším puškařům,ale nepraktického vzhledem k používaným bicím mechanizmům. Vnitřní stavba a funkce perkusního zámku jsou stejné jako u křesadlového, vnější díl se však zredukoval na kohout tvaru S s vyhloubeným čelem. S nábojovou komorou je spojen dutý kužel nazývaný piston. Na něj se nasadí měděná zápalka ve tvaru kalíšku, obsahující třaskavou zápalkovou slož, která se vznítí při dopadu kohoutu. Plamen prošlehne zátravkou v pistonu a zapálí prachovou náplň v komoře.
[Zdroj: Internet]
